Ke stému výročí

V těchto dnech vychází mnoho článků ke stému výročí republiky. Dovolím si přidat jednu radu jako bývalý student filosofie-dějepisu. Jako můj dárek ke stému výročí.

Jistě jste si mnozí z vás všimli častých stesků v novinách i v televizi, že naše děti neovládají dějiny našeho státu. Učit se začnou o pravěku, mamutech, pak o faraónech, Karlu čtvrtém, husitech (aniž by se dozvěděli, že to byli raubíři) a dojdou často jen k první republice nebo k německé (nikoliv sovětské) okupaci. A šmytec. Ani slovo o komunistických zvěrstvech. Prostě už nebyl čas. Kromě toho, že nebyl už čas probrat do konce školního roku všechno až do dnešních dnů, na což se většinou vymlouvají, častou příčinou příčinou toho, že se o komunistických zločinech nemluví, je obava z případné otázky dětí: „Paní učitelko a vy jste byla v komunistické straně?“ K tomu se také přidružuje vědomí, že ve straně byl otec, děda, bratr a přece nebude mluvit špatně o těch, které má v rodině, s kterými žije. To dá rozum, že k tomu cítí vnitřní odpor. Tak to dělají ve škole tak, že se ke komunistické minulosti jaksi z časových důvodů nedostanou.

Můj návrh zní jednoduše: Začít výuku dějepisu na všech stupních škol nikoliv u faraónů, ale na počátku 20. století, kdy jsme patřili k Rakousku a Slováci k Uhersku. A pokračovat důsledně až do současnosti, do posledních voleb. A teprve pak se vrátit do pravěku.

To by ale museli mít příslušní členové školského výboru poslanecké sněmovny, vláda i sám ministr školství odvahu. Najdou ji? Kdyby ji našli, byl by to nejlepší dárek ke stému výročí republiky.