50 syrských dětí nepřijímat

Jsem si vědom toho, že se zde vyjadřuji velice tvrdě, ale mám pro to své důvody. Jak již bylo konstatováno, jde o děti ve věku kolem 15ti let. Ale i kdyby byly mladší, vzpomínám si na jeden případ z nedávné minulosti.

Jedna švédská rodina adoptovala asi 3leté dítě. Bylo to dítě cikánského původu. Byl to roztomilý, slušný chlapec, měli z něho radost. Když ten chlapeček dorostl do svých 14 let, stal se z něho zloděj, násilník, rváč a povaleč. Prostě jisté geny se nezapřely.

Vrátím se k syrským dětem. Syřané mají také své geny. Neříkám, že násilnické, ale geny svého původu. Když dorostou a uvědomí si svůj původ, začnou se k němu hlásit. Začne se jim zdát, že za utrpení Syřanů jsou zodpovědní ti na Západě. A nebudou zkoumat, zda to tak skutečně je. Začnou se hlásit ke své domovině, ke svému rodu. A mohou se mstít.

Někteří si na sirotky pouze hrají. Až se v novém domově usadí, ejhle najednou se objeví jejich sourozenec. Toho budeme muset také přijmout. Přece mají právo být spolu. A najednou se objeví údajně zahynuvší rodiče nebo alespoň jeden z nich. A bude chtít přijít za svým dítětem. Což je logické a my jim to umožníme. A současně se z ničeho nic objeví další sourozenci, což nelze dokázat, že tak to není.

A máme, co jsme nechtěli. Doufám, že jsem to napsal jasně.