Josef Vágner a nosorožec Súdán

Zemřel (podle pana Bělobrádka chcípl) poslední žijící samec nosorožce bílého severního. Mnoho se v poslední době o něm napsalo, ale zapomnělo se přitom na Josefa Vágnera.

Hrozně miluji věty typu „byl dovezen do zoo ...“ nebo „dostal se do zoo...“ a podobně. Jako kdyby si byl zaplatil taxík, který ho odvezl na letiště, koupil si letenku a odletěl do Československa.

Ani slovo o tom, že africké safari vybudoval a zásobil zvířaty ředitel zoo Josef Vágner. Celkem osm výprav podnikl do Afriky a kromě nosorožců přivezl po strastiplných cestách i událostech mnoho dalších afrických zvířat. Byla to jeho zásluha, že zoo ve Dvoře Králové odchovala, a to velice úspěšně, nosorožce Súdána a umožnila pak jeho návrat do Afriky, kde měl opět rozmnožit chov nosorožců severních bílých. Že se to nepovedlo je jiná věc. Ale nebýt Josefa Vágnera, uhynul by ještě v 60. letech, kdy v Africe řádili pytláci, kteří pro čínské boháče zabíjeli nosorožce kvůli rohům. Ty údajně zvyšovaly mužskou potenci nebo jejich kousky zdobily šperky.

Bylo by na místě, aby všichni novináři, kteří nyní píší o Súdánovi, se zmínili také o Josefu Vágnerovi, který se nejvíc zasloužil o jeho dlouhý život.