Mluvnické učivo, jakým jsou například větné rozbory, pomáhá rozvíjet logické myšlení. Žáci, kteří pochopí poměry mezi větami hlavními a druhy vět vedlejších, dokáží výrazně lépe chápat a interpretovat text. Naše myšlení se rozvíjí pomocí pojmů, proto nevidím nic špatného na tom, že se žáci učí poznané pojmenovat. Pokud se žák dokáže zeptat na příčinu, důsledek, podmínku či třeba způsob, pokud dokáže pojmenovat kdo je původcem děje a přiřadit mu vlastnosti, pak umí větné rozbory. Je na nás, učitelích, podat tuto látku žákům tak, aby jim nepřišla bezpředmětná. Učím na odborné technické škole a potvrzením toho, že tato látka nemusí být vnímána jako zbytečná, mi jsou reakce žáků, kteří při rozboru technických textů zajásají, že jej konečně pochopili. Obdobně to vidím s popisem a líčením - bez této znalosti jistě můžeme spokojeně žít, ale tím, že pojmu přiřadím význam, se možná vyvarujeme toho, abychom v hovoru používali výrazy, které nemají ten význam, který chceme sdělit, tudíž nedojde ke zkreslení vyřčeného.

Souhlasím s Vámi v tom, že znalosti názvů literárních prostředků jsou pro člověka, který nestuduje přímo literaturu, nadbytečné. Bohužel jsou součástí RVP.

Možná jsem jen učitelka, která vůbec nepochopila, co žáci potřebují vědět pro život, ale moji učni se mnou nadšeně určovali druhy vedlejších vět až do úplného konce jejich poslední hodiny mluvnice, ačkoli jsem je upozornila na to, že tyto pojmy už třeba nikdy nepoužijí.

Souhlasím s paní Moudrou a nevidím důvod problém dále rozvíjet novou poznámkou.

Je velmi ošidné tvrdit, že se žáci musí učit něco, co v životě nebudou potřebovat. Samozřejmě, že mnohé z toho, čemu se člověk ve škole učil, v životě nevyužije. Jak ale víte, co který žák bude či nebude v životě potřebovat? Obecně - žádná znalost není na škodu a znalosti pomáhají k poznání světa. Vždy však bude záležet na konkrétních učitelích, aby při zkouškách zhodnotili, co je z učiva podstatné a co méně. To vy jako bývalý pedagog musíte ovšem dobře vědět.

Mám otázku - proč mícháte dohromady stylistiku a gramatiku? Termíny epizeuxis, anafora či aliterace označují stylistické figury, bez kterých se jistě většina lidí v životě obejde. Naproti tomu vedlejší věty podmětné, předmětné, přívlastkové jsou pojmy z oblasti gramatiky, a jejich znalost by měla patřit k obecným vědomostem každého člověka, aby rozuměl interpunkci a nepsal jako troglodyt. Pochopitelně se neznalost gramatiky snese u kopáče, instalatéra nebo zedníka, protože u takových profesí se oceňuje něco jiného. U mnohých jiných profesí ale špatné písemné vyjadřování vadí.

Leda, že by vývoj spěl k tomu, že nebude na písemném vyjadřování záležet vůbec (ať si každý píše, jak chce). Potom by bylo možné výuku českému jazyku úplně zrušit a žáci by se nemuseli ničím takovým trápit. A co matematika? Kdo využije v životě derivace nebo integrály? A fyzika? Kdo potřebuje pro život Bernoulliho rovnice? Takto bychom mohli pokračovat dál a dál, až bychom došli k tomu, že je formální vzdělání zcela zbytečné a veškeré školy by se zrušily, protože úplně nejlepší je škola života.

Kde v textu pan autor zmiňuje gramatiku jako takovou?

Znám ho, je zvláštní.