Systémová chyba hasičů

Tragédie v Bohumíně ukázala na zásadní pochybení hasičů. Hasiči jsou od slova „hasit“ a za svůj prvořadý úkol považují hašení požáru a ne záchranu lidí.

To byla jejich základní chyba a tu je třeba pro budoucnost napravit v systému priorit. Už to, že se věnovali hašení na jedné straně domu a nevšimli si, že byt pokračuje i za rohem, způsobilo, že se druhé straně domu nevěnovali. Prioritou podle jejich systému je hašení ze žebříku a zdolání schodů kvůli hašení ze schodiště. To byla chyba. V první řadě měli počítat s tím, že někdo může ze zoufalství vyskočit z okna. Média se při výpovědích svědků neshodla, zda byla použita plachta nebo matrace.

Kdyby to byla plachta, jistě by jim pomohli kolemstojící svědci, mezi nimiž by určitě byli i statní muži. A hasičů by nemuselo být u plachty tolik. Plachta by měla výhodu také v tom, že s ní lze popojít pár kroků, když je zřejmé, že skokan padá trochu mimo střed plachty.

Pokud by šlo o matraci, mělo být prvním úkolem hasičů ji rozvinout a napustit vzduchem. Nevím, jak, čím a jak dlouho se nafukuje, ale ideální by bylo, kdyby hasičský vůz, který matraci veze, měl několik bomb se stlačeným vzduchem, které by matraci nafoukli v mžiku.

Takhle podle pana Hamáčka chybělo několik desítek vteřin k nafouknutí. Na to ale skákající zoufalci nemohli čekat.

Ať už komise, která zásah hasičů bude zkoumat, dojde k závěru, že hasiči nepochybili, ve skutečnosti pochybili. Měli si v prvé řadě uvědomit, že jejich prvním úkolem není hasit, ale zachránit životy ohrožených lidí. I v médiích jsme mohli vidět, že z oken vyskakovali lidé ať už v případě tragédie newyorských dvojčat či u jiných požárů. Proto bleskové nafouknutí matrace nebo rozvinutí plachty by mělo být prioritou. Poučí se z toho hasiči?